ENGINE FUND LOGO

 

Automobil. Většina z nich časem ztrácí na hodnotě. Některé vozy ale hodnotu v čase naopak udrží, získávají a dále zvyšují. Jen je třeba vědět, o jaké vozy se jedná, a kdy. Engine Fond vám napoví. Legendy. Youngtimery. Rarity. Závodní speciály. Silný kapitálový background a jasná odborná znalost prostředí, společně s nižším a přijatelným rizikem přináší nejen skutečně zajímavé zhodnocení, ale také radost z investování jako takového. 

 

 

Novinky


Nový vůz Ferrari Mondial T

Nový vůz Ferrari Mondial T

Ferrari Mondial (typová řada F108) je vozem kategorie gran turismo vyráběným italskou automobilkou ve čtyřech sériích (Mondial 8, Mondial QV, Mondial 3.2 a Mondial T) mezi lety 1980 až 1993, a to v uzavřeném provedení Coupe a počínaje rokem 1982 také v otevřené verzi Cabriolet. V dané třídě ojedinělá je jeho koncepce s motorem umístěným uprostřed a čtyřmístnou kabinou typu 2+2, která přímo navazuje na modely Dino/Ferrari 308/208 GT4 vyráběné v letech 1973 až 1980.

Původem francouzský název Mondial (v překladu „globální“) odkazuje na celosvětovou homologaci vozu, stejně jako dosažené úspěchy v mistrovství světa ve formuli 1. Zatímco předchůdce vůbec poprvé v historii značky Ferrari navrhlo studio Bertone (Marcello Gandini), vzhled nového vozu byl tradičně dílem konkurenčního studia Pininfarina (Leonardo Fioravanti).

Základem vozu je prostorový rám z ocelových trubek se zadním pomocným rámem nesoucím motor, převodovku a zadní nápravu. Vnější panely karoserie jsou ocelové s původně hliníkovými, později ocelovými kapotami, podlahy tvoří panely ze skelných vláken. Výrobu karoserií zajistila renomovaná Carrozzeria Scaglietti, jejíž zázemí se nacházelo v Maranellu přímo naproti automobilky Ferrari.

Pohon zajišťují vidlicové osmiválce se čtyřmi vačkovými hřídeli umístěné vzadu uprostřed. Zdvihový objem se postupně zvyšoval z původních 3 litrů přes 3,2 litru až na výsledných 3,4 litru. Samotný agregát je poté evolucí motorizace použité v předchozích modelech Ferrari/Dino 308/208 GT4, které vycházejí z vynikajícího šestiválce slavných modelů Dino 206/246 GT. Mondial je prvním modelem značky, který vstoupil na trh se vstřikováním paliva jako standardní výbavou (systém Bosch K-Jetronic, později Bosch Motronic DME).

První modernizace zahrnovala použití rozvodu se čtyřmi ventily na válec uvedeného v roce 1982 s příchodem modelu Mondial QV (quattrovalvole). Nejrozsáhlejší je ovšem poslední modernizace z roku 1988 připravená pro modelový ročník 1989 – původně napříč umístěný motor byl totiž nově uložen podélně, zatímco převodovka zůstala nadále napříč. Písmeno T, které nově součásti pohonného ústrojí symbolicky vytvořily, poté přineslo identický dodatek názvu – Mondial T. Zároveň odkazovalo na první použití stejného konstrukčního řešení v úspěšném monopostu formule 1 stáje Ferrari, kterým je Ferrari 312T pilotované mistrem světa Nikim Laudou. Koncepci podélně uložených motorů spojených s napříč umístěnými převodovkami následně italská automobilka uplatnila například u modelů F348, 355, 360 a dalších.  

V případě modelu Mondial jsou výchozí volbou pětistupňové manuální převodovky přenášející sílu na zadní kola skrze diferenciál s omezenou svorností. Verze T byla poprvé dostupná také s  příplatkovou poloautomatickou převodovkou s ručním řazením a elektromechanicky ovládanou spojkou Valeo.  

Nezávislé zavěšení všech kol tvořila dvojitá trojúhelníková ramena, teleskopické tlumiče s vinutými pružinami a zkrutné stabilizátory na obou nápravách. Odvětrávané kotoučové brzdy s hydraulickým posilovačem mohly být počínaje rokem 1987 doplněny systémem ABS, běžně dodávaným od roku 1988. Později základní výbavu rozšířily také elektronicky řízené tlumiče s tuhostí nastavitelnou ve třech stupních (Mondial T). Pětipaprskové disky z lehkých slitin o průměru 16 palců obouvaly pláště Michelin.

Interiér obšitý kůží Connolly poskytl místo čtyřem cestujícím v rozvržení sedadel 2+2. Standardní výbava zahrnovala například elektrické stahování oken a klimatizaci. Nalezení pohodlné pozice za volantem řidiči usnadnil výškově a podélně nastavitelný sloupek řízení. Detailem charakteristickým pro italské vozy je poté ruční brzda umístěná nikoli mezi předními sedadly, ale řidičovým sedadlem a bočním prahem. 

Pohotovostní hmotnost verze Coupe nejdříve klesala z původních 1 569 kg (Mondial 8) přes 1 555 kg (Mondial QV) až na 1 540 kg (Mondial 3.2), aby závěrem stoupla na konečných 1 560 kg (Mondial T). Provedení Cabriolet, poprvé uvedené s modelem Mondial QV, bylo  těžší přibližně o 60 kg (výjimkou je Mondial T, u kterého činil rozdíl mezi Coupe a Cabrioletem pouze 10 kg). 

Mondial patří ke komerčně nejúspěšnějším modelům značky Ferrari. V odborných kruzích se těší pozornosti pro svoji ojedinělou koncepci, zatímco majitelé podnes oceňují vyváženou kombinaci sportovního projevu a praktické využitelnosti. Zdánlivě protikladná myšlenka praktického Ferrari se poté jako nadčasová ukazuje při vědomí oblíbenosti modelů FF (2011), respektive GTC4 Lusso/Lusso T (2016).

Automobil našeho investičního fondu reprezentuje jeho nejdůslednější, poslední modernizaci uvedenou na trh jako Mondial T (1988-1993). Cabriolet, českým divákům známý například ze slavné scény ve snímku Vůně ženy (Scent of Voman; 1992), za jehož hlavní roli nevidomého válečného veterána získal americký herec Al Pacino v roce 1993 sošku Oscara, je zastoupen početněji – celkově vznikl v 1017 exemplářích. V provedení Coupe bylo vyrobeno celkem 854 kusů.

Po stránce vnějšího vzhledu se Mondial T od svého předchůdce (Mondial 3.2) liší především obdélníkovými vstupy vzduchu (původně zkosené) na mírně rozšířených zadních blatnících a dvojicí nižších obdélníkových výklopných světlometů (namísto čtveřice kulatých). Úpravami prošel také interiér s přepracovanou palubní deskou, středovým tunelem, výplněmi dveří a neposledně sedadly.

Z technického hlediska je podstatné naprosto odlišné uložení motoru a převodovky (navzájem kolmo ve tvaru písmene T), nepatrně větší rozchod přední a zadní nápravy (+ 12 mm/+ 50 mm), standardně dodávaný systém ABS a elektronicky nastavitelné tlumiče (3 úrovně tuhosti). Motor s mazáním se suchou klikovou skříní (dříve mokrá lázeň) a vyšším zdvihovým objemem (3,4 l), který společně s dalšími úpravami dopomohl k výkonu 224 kW/300 koní při krouticím momentu 324 Nm. Není bez zajímavosti, že se jedná o prakticky stejnou pohonnou jednotku, jakou s ostřejším naladěním používal dvoumístný model F348 (1989). Dynamika je více než adekvátní – zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,3 s, pružné zrychlení z 80 na 120 km/h za 3,7 s a nejvyšší rychlost 255 km/h.

Vozidlo bylo jako nové prodáno 6. srpna 1990 koncesionářem automobilky Ferrari – společností Adelmauto s.r.l. sídlící v Palermu na Sicílii. Pravidelně udržovaný, nebouraný automobil v původním stavu s nepoškozeným prvním lakem a mimořádně zachovalým interiérem má doložitelně najeto pouhých 34 900 km. Do investičního portfolia byl zakoupen ze sbírky soukromého majitele, a to s kompletní palubní dokumentací a řádně vedenou servisní knihou. Tovární příplatkovou výbavu tvoří například elektrické střešní okno. 

 

Výrobce: Ferrari
Model: Mondial T
Rok výroby: 1990
Obsah motoru: 3 405 ccm
Výkon: 224 kW/300 koní
Počet válců: 8
Typ vozu: gran turismo
Počet dveří: 2
Převodovka: 5stupňová manuální
Typ paliva: benzín
Barva: červená 

Nový vůz Aston Martin DB6

Nový vůz Aston Martin DB6

Aston Martin DB6 je špičkovým vozem kategorie gran turismo vyráběným britskou automobilkou ve dvou sériích mezi lety 1965 a 1970. Slavnostně představen byl v říjnu roku 1965 na autosalonu v Londýně. 

V praxi se jedná o pokračující vývoj konstrukce poprvé uplatněné v modelu DB4 z roku 1958 a designu použitého u modelu DB5 z roku 1963, celosvětově proslaveného účastí ve snímcích s fiktivním hrdinou Jamesem Bondem. Jedná se také o první model značky představený po přemístění výrobního závodu z Felthamu do Newport Pagnell. 
Zájem o návrh nástupce modelu DB5 původně projevila italská karosárna Touring se sídlem v Miláně, jejímž dílem je design modelu DB4. Vedení britské společnosti se však novinku rozhodlo připravit vlastními silami. 

První krok ve vývoji zahájeném v únoru roku 1965 proto představovaly zkoušky jeho předchůdce ve větrném tunelu. Poukázaly kromě jiného na vznikající vztlak, který nepříznivě ovlivňoval jízdní stabilitu a snižoval přilnavost zadní poháněné nápravy ve vyšších rychlostech. Opatřením, definujícím vzhled připravovaného vozu, byla svislá záď vycházející z poznatků německého konstruktéra Wunibalda Kamma (takzvaná „Kammova záď“) doplněná horní zvýšenou hranou, použitá již dříve na závodních vozech značky Aston Martin.
Celkově poté automobil vycházel z úspěšného modelu DB5. V zájmu většího prostoru pro cestující zejména na zadních sedadlech byl však prodloužen jeho rozvor (+ 95 mm). Nové bylo vyšší a vzpřímenější čelní okno následované zvýšenou křivkou střechy (+ 51 mm). Vnější vzhled odlišily také nové dělené nárazníky, přední trojúhelníková větrací okénka a otvor pod přední maskou přivádějící vzduch k olejovému chladiči.

Při výrobě karoserie s ručně tvarovanými hliníkovými panely bylo naproti tomu podstatnou změnou upuštění od plnohodnotného využití technologie Superleggera patentované italskou karosárnou Touring. V zájmu vyšší torzní tuhosti karoserie kompenzující prodloužení rozvoru ji nahradila konstrukce svařená z výlisků následně spojená v jeden celek s podvozkem. Celková hmotnost tímto překvapivě stoupla o pouhých 7,7 kg, a to na výsledných 1 474 kg.

Interiér obšitý kůží Connolly s vlněnými podlahovými koberci Wilton nabídl místo čtyřem cestujícím v konfiguraci 2+2. Standardní výbava zahrnovala například elektrické stahování oken, zatímco hydraulický posilovač hřebenového řízení, klimatizace Normalair, elektricky vyhřívané zadní okno, bezpečnostní pásy Britax, autorádio, střešní okno Webasto, dvojtónový klakson Fiamm a další byly nabízeny za příplatek.    

Zavěšení vozu bylo bez větších úprav převzato z modelu DB5. Nadále tedy sestávalo z předních trojúhelníkových ramen doplněných zkrutným stabilizátorem a zadní tuhé nápravy osazené pomocnými rameny a Wattovým přímovodem, jakkoliv v průběhu vývoje byla prototypově rozpracována a vyzkoušena také modernější varianta se zadními vlečenými rameny typu de Dion. 

Všechna kola byla osazena kotoučovými brzdami s hydraulickým posilovačem Girling, vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, které bylo vzadu podobně jako u předchůdce možné nastavit přímo z interiéru – systém Selectaride společnosti Armstrong. Vůz byl standardně vybaven patnáctipalcovými koly s drátěným výpletem a centrální maticí. 
Vpředu podélně uložený řadový šestiválec o objemu 4 litry se dvěma vačkovými hřídeli osazený trojicí karburátorů SU pohánějící zadní kola, za jehož vývoj zodpovídal původem polský závodní jezdec a konstruktér Tadeusz Marek, byl nově naladěn na výkon 210 kW (286 koní) při krouticím momentu 380 Nm. Výkonnější příplatkové provedení Vantage s vyšším kompresním poměrem, upraveným sáním a trojicí karburátorů Weber dosahovalo výkonu 242 kW (325 koní) s krouticím momentem 395 Nm. Dynamika byla naprosto odpovídající – nejvyšší rychlost základní verze činila 232 km/h, u provedení Vantage přes 240 km/h. 

Standard představovala pětistupňová manuální převodovka německé společnosti ZF, na přání byla bez příplatku nahrazena třístupňovou samočinnou převodovkou amerického výrobce Borg-Warner. Stejným způsobem byl na přání dodáván také diferenciál s omezenou svorností typu Powr-Lock společnosti Salisbury.  

Druhá série, tradičně označovaná Mk II, byla na trh uvedena v srpnu roku 1969. Mezi lety 1965 až 1970 vzniklo celkem 1 788 exemplářů všech verzí modelu DB6, vycházejících z kupé Saloon a otevřeného provedení Volante. Ke slavným majitelům těchto vozů patří například britský princ Charles, sir Paul McCartney, sir Mick Jagger, Peter Sellers nebo modelka Twiggy.

Vozidlo našeho investičního fondu spadá do první série a jedná se o celosvětově nejžádanější tovární konfiguraci modelu DB6 Saloon – levostranné řízení (LHD), provedení Vantage, pětistupňová manuální převodovka ZF, diferenciál s omezenou svorností Powr-Lock a klimatizace Normalair. 

Vyrobeno bylo na individuální objednávku zákazníka pocházejícího z USA (Dr. Hamton St. Clair, Západní Virginie), a to pouze půl roku po zahájení výroby – na vnitropodnikové oddělení expedice bylo předáno 26. dubna 1966. Karoserie tehdy nesla světle modrou metalickou barvu (Carribean Pearl), kožený interiér byl vyveden v tmavě modrém odstínu (Dark Blue).

Bohatá výbava na přání poté zahrnovala například diferenciál s omezenou svorností Powr-Lock, klimatizaci Normalair, pochromovaný výplet drátěných kol, elektricky vyhřívané zadní sklo, dvojtónový klakson Fiamm, bezpečnostní pásy Britax, autorádio Bosch Köln, elektrickou výsuvnou anténu, přední mlhové světlomety Marchal a další. 

Pojízdný automobil byl do investičního portfolia zakoupen v předrenovačním stavu s úmyslem jeho zhodnocení prostřednictvím kompletní rekonstrukce a následného prodeje. Vhodnými předpoklady jsou nejen velmi dobrý celkový stav prostý nehod, ale také vysoká kompletnost vozu a jeho příslušenství spolu s mnoha pečlivě označenými náhradními díly, které během více než dvacet let shromáždil poslední majitel. Renovací již dříve v potřebném rozsahu prošla pohonná jednotka spolu s převodovkou.

Kompletní dokumentace zahrnuje certifikáty potvrzující naprostý soulad všech klíčových výrobních čísel s dobovými továrními záznamy – autorizovanou kopii datakarty vystavenou a zaslanou přímo společností Aston Martin Lagonda Ltd. a certifikát se všemi údaji vydaný organizací British Motor Industry Heritage Trust. Spolu s nimi je k dispozici několik obsáhlých šanonů s poznámkami, zakázkami, korespondencí a fakturami o prováděné údržbě, běžných opravách a nákupu součástí, originální tovární příručka k provádění oprav, příručka k údržbě vydaná autorizovaným klubem majitelů, palubní manuál a dobový prospekt k modelu DB6. 

 

Výrobce: Aston Martin
Model: DB6 Vantage Saloon
Rok výroby: 1966
Obsah motoru: 3 995 ccm
Výkon: 242 kW/325 koní
Počet válců: 6
Typ vozu: gran turismo
Počet dveří: 2
Převodovka: 5stupňová manuální
Typ paliva: benzín
Barva: bílá 

Nový vůz Ferrari 400i GT

Nový vůz Ferrari 400i GT

Příběh Ferrari 400i GT se začal psát již v roce 1972, kdy byl na autosalonu v Paříži představen nástupce modelu 365 GTC4 – model 365 GT4 2+2. Elegantní design nového čtyřmístného vozu kategorie gran turismo opět připravila italská karosárna Pininfarina, která jeho návrh zadala talentovanému Leonardu Fioravantimu.

Autor slavného modelu 365 GTB/4 „Daytona“ na novince s žádanými výklopnými světlomety již podruhé uplatnil například horizontální linku opticky rozdělující spodní a horní část pontonu karoserie, která se v různých podobách objevila na řadě následujících modelů značky. Výraznou odlišnost od pouhý jeden rok vyráběného předchůdce v provedení fastback naproti tomu představovala nadčasově tvarovaná tříprostorová karoserie, kterou tvořil samonosný skelet s ocelovými panely a laminátovými podlahami.  

V otázce podvozku s nezávislým zavěšením všech kol a kotoučovými brzdami nicméně oba automobily sdílely shodný základ v trubkovém šasi, jehož rozvor byl však s ohledem na prostor v kabině prodloužen a pro zachování jízdních vlastností bez ohledu na zatížení doplněn o hydraulický systém udržování světlé výšky na zadní nápravě.   

Podobná situace platila také v případě vpředu podélně uložené dvanáctiválcové pohonné jednotky s postranním sáním Tipo F 101 „Colombo“, jejíž starší vývojový stupeň využíval také odcházející model 365 GTC4. Základem se stal slitinový blok s klikovou skříní se suchým mazáním a slitinové hlavy válců se čtyřmi vačkovými hřídelemi a 24 ventily. 

Převodovka byla stejně jako u předchůdce spojena přímo s motorem. Bezpečnou přilnavost tradičně poháněné zadní nápravy zajišťoval diferenciál s omezenou svorností. 
Řízení bylo standardně vybaveno hydraulickým posilovačem. Zákazníci ve shodě s odbornou veřejností oceňovali předvídatelné jízdní vlastnosti, příjemné řízení, cestovní pohodlí a neposledně praktickou využitelnost.  

V průběhu následujících let prošel automobil několika modernizacemi. První se dočkal v roce 1976, ve spojitosti s níž byl přeznačen na 400, a to ve dvojici verzí – GT s pětistupňovou manuální převodovkou a Automatic s třístupňovou automatickou převodovkou pocházející od amerického koncernu GM. V historii značky se jednalo o první vozidlo, pro které byla tato volba dostupná. Při vědomí, že švýcarský prodejce vozů Ferrari Peter Monteverdi před lety přišel o zastoupení poté, co Enzu Ferrarimu opakovaně navrhoval zařadit do nabídky také samočinné převodovky, je to nepochybně symbolický moment.

V roce 1979 přinesl pokračující vývoj vstřikování paliva Bosch K-Jetronic, které se v názvu projevilo přidáním písmene „i“ – 400i GT a 400i Automatic. Výrazně čistější výfukové spaliny vyhověly náročným americkým emisním předpisům, přestože na tamějším trhu vůz nikdy oficiálně nabízen nebyl, vykoupilo je však snížení výkonu z dřívějších 340 na 310 koní.

Koncem roku 1982 poté automobil podstoupil rozsáhlejší modernizaci, která se dotkla několika oblastí. Pozměněné časování ventilů dané přepracovanými vačkovými hřídelemi a odlišně řešené výfukové svody přispěly k mírnému zvýšení výkonu na výsledných 315 koní. 

Mřížka v předním nárazníku byla zúžena, aby již nezakrývala mlhové světlomety, zatímco mřížka v přední kapotě odvádějící vzduch z motorového prostoru byla nově lakována v barvě vozu. Původní obdélníková vnější zpětná zrcátka poté byla nahrazena elegantnějšími a zadní nárazník doplnila dvojice mlhových světlometů. Standardní pětipaprskové disky z lehkých slitin začaly být obouvány do nižších radiálních plášťů Michelin TRX. Mnoha změn doznal také interiér, ať již ve vzorech používaného čalounění, nově tvarovaných výplních dveří nebo podobě středového panelu s modernějšími ovládacími prvky. V souvislosti s provedenými úpravami zároveň vzrostla pohotovostní hmotnost, a to z původních 1 500 kg verze 365 GT4 2+2 přes 1 700 kg verze 400 až na výsledných 1 830 kg.

V letech 1979 až 1985 bylo prodáno celkem 1 305 exemplářů modelu 400i, z toho 883 kusů s automatickou převodovkou a 422 kusů z manuální převodovkou. Jedním z nich je také automobil našeho investičního fondu s nájezdem pouhých 64 759 km. Vůz pocházející od prvního majitele byl poprvé registrován v dubnu roku 1983.

Karoserie je podruhé lakována původní šedivou metalickou barvou Grigio Ferro, interiér je poté čalouněn originální, nově restaurovanou béžovou kůží v odstínu Coujo. Zajímavost představuje dobová tovární přestavba z původní automatické na nynější manuální převodovku, doložená písemným potvrzením z oddělení Ferrari Classiche. 

Výrobce: Ferrari
Model: 400i GT
Rok výroby: 1983
Obsah motoru: 4 823 ccm
Výkon: 232 kW/315 koní
Počet válců: 12
Typ vozu: gran turismo
Počet dveří: 2
Převodovka: 5stupňová manuální
Typ paliva: benzín
Barva: šedá metalíza 

ENGINE FOND

Engine Fond investuje vámi svěřené prostředky do vybraných ikonických a celosvětově známých sběratelských aut, nebo motocyklů. Můžete tak participovat na velmi zajímavé možnosti investování v oblasti, která uchovává hodnotu vložených prostředků a nese stabilnější návratnost s kontinuálním zvyšováním hodnoty těchto aktiv.

 

FILOZOFIE A CÍLE

Ideou fondu je nabídnout investorům možnost transparentního umístění volných finančních prostředků a jejich zhodnocení. K němu dochází v kontextu aktuálních podmínek na trhu - vhodným a výhodným nákupem, a pomocí správného načasování prodeje s ideálním výnosem danému investorovi. 

INVESTIČNÍ PROCES

Za účelem kvalifikovaného a odborného rozhodování je ustanoven investiční výbor, který nese zodpovědnost za posouzení investičních záměrů předkládaných jednatelem, nebo obhospodařující investiční společností. Výbor garantuje, že stanoviska budou realizována v souladu se záměry fondu.

KONTAKT

Sídlo:

ENGINE CLASSIC CARS
investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s.
Generála Píky 430/26
160 00 Praha 6
IČ: 03760073
DIČ: CZ03760073
vedená u Městského soudu v Praze, vložka B 20402

Kontaktní osoba:

Simona Vaňková
marketing asistant

Mobil:

+420 776 705 959

Telefon:

+420 255 710 728

E-mail:

info@engine-fund.com

Web:

www.engine-fund.com

KONTAKTNÍ FORMULÁŘ

Položky označené * jsou povinné.










Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení za těchto podmínek. Zároveň potvrzujete, že jste si důkladně přečetli Investiční upozornění zde.


Odesláním registračního formuláře souhlasí účastník se zařazením všech jím poskytnutých osobních údajů (jméno, příjmení, kontaktní e-mail, telefon, příp. doručovací adresa) v rámci těchto stránek (dále jen „údaje“) do databáze společnosti ENGINE CLASSIC CARS investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s., IČ: 03760073, se sídlem Praha 6, Generála Píky 430/26, www.engine-fund.com jakožto správce (dále v tomto odstavci jen „Společnost“) a s jejich následným zpracováním případně prostřednictvím zpracovatele pro marketingové účely Společnosti, tj. nabízení výrobků a služeb, včetně zasílání informací o pořádaných akcích, výrobcích a jiných aktivitách, jakož i zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., a to na dobu neurčitou, tedy do žádosti o likvidaci svých osobních údajů. Účastník bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb., tj. zejména že poskytnutí údajů je dobrovolné, že svůj souhlas může bezplatně a písemně kdykoliv na adrese Společnosti odvolat, má právo přístupu k osobním údajům a právo na opravu těchto osobních údajů, blokování nesprávných osobních údajů atd. Dozorovým orgánem je Úřad pro ochranu osobních údajů www.uoou.cz.